Programy hospodaření v zemědělských podnicích byly vládními iniciativami, které podporují rozvoj venkova tím, že poskytují malým zemědělcům zdroje a půdu pro komerční zemědělské provozy. Druhým cílem bylo zvýšit životní úroveň venkovských komunit nákladově efektivním způsobem. Režimy hospodaření v zemědělských systémech jsou z velké části zastaralé a typicky byly prováděny pouze v zemích třetích zemí, které nemají stabilitu a zdroje, aby měly trvalý úspěch. Nejbližší protějšek programů usídlení ve Spojených státech byl řada Homesteadových zákonů schválených Kongresem koncem 19. a počátku 20. století, i když tyto programy již dávno zmizely.
$config[code] not foundSystémy vypořádání zemědělských podniků v Africe
Afrika je domovem těch nejambicióznějších režimů hospodaření, které využívaly pomoc zahraničních organizací. Schémata závisejí na dobrovolném přemístění účastníků a byly považovány za nejrychlejší způsob rozvoje venkovských oblastí. Rovněž sloužily jako zkušební základ pro nové zemědělské metody a jako způsob, jak přeměnit tržní ekonomiku.Vlády, které provádějí režimy, doufají, že tím, že infilují velké množství kapitálu do konkrétních oblastí, by okolní oblasti měly ekonomický prospěch. Většina vývoje však selhala.
Programy pro usídlení zemědělských zvířat v Latinské Americe
Ve Střední a Jižní Americe byly programy na vypořádání zemědělských podniků z velké části vázány na pojem pozemkové reformy. To vedlo k praxi vyčištění velkých ploch tropického lesa pro přeměnu na komerční farmy. V menší míře byly farmy, které zbyly z předchozích koloniálních snah, také regenerovány a využívány k usazování rolníků se zemědělskými zkušenostmi. Jednotlivci ve střední a jižní Americe se snažili získat pozemky a formalizovat dokumentační proces, který byl dříve téměř neexistující. Jakmile byla půda do značné míry vypořádána, zemědělci pod tlakem své vlády vyvinuli podpůrnou infrastrukturu silnic, vodovodů, budov a škol.
